Představení řidiče

 

 

RANÝ ŽIVOT

Emerson Fittipaldi se narodil v brazilském São Paulu. Je mladším synem významného italsko-brazilského motoristického novináře a rozhlasového komentátora Wilsona Fittipaldiho staršího a jeho manželky Józefy „Juzy“ Wojciechowské, přistěhovalkyně z Petrohradu polského a ruského původu.

Jméno dostal po americkém spisovateli a filozofovi Ralphu Waldo Emersonovi. Oba jeho rodiče krátce po druhé světové válce závodili v sériových automobilech a Wilson starší se také zasloužil o vznik prvního závodu Mil Milhas v roce 1956 v São Paulu, přičemž se inspiroval italským závodem Mille Miglia z roku 1949. Emerson se spolu se svým bratrem Wilsonem stali nadšenci do motoristického sportu již jako malé děti.

 

 

KARIÉRNÍ HISTORIE

 

Případný další šampionát se urostlému Brazilci v roce 1973 nepodařilo získat kvůli personální politice Chapmana, který ho spojil se Švédem Ronniem Petersonem a vytvořil s ním super tým jako před několika lety Jim Clark a Graham Hill. Zatímco nesourodí souputníci si navzájem ubírali body, jezdec Tyrrellu Jackie Stewart z jejich hádky profitoval a proklouzl k zisku svého třetího titulu. V roce 1974 se Fittipaldi ocitl u McLarenu, opět ve voze, který byl nejlepší z nejlepších, v M23 závodního týmu z Colnbrooku, navrženém Gordonem Coppuckem. Opět této příležitosti plně využil, ale následující rok se stejně jako v roce 1973 musel spokojit s druhým místem za nastupujícím Nikim Laudou. Od té doby to šlo ve Formuli 1 z kopce, protože Emerson Fittipaldi, přemožený vlasteneckým cítěním a výrazným klanovým uvědoměním, závodil až do roku 1980 v surových vozech svého bratra Wilsona pod jmény Copersucar (1976-1979) a Fittipaldi (1980). Obvykle s nimi končil v zadní třetině, čímž opotřeboval svou pověst, ale ne sám sebe.

Všichni ho už odepsali a v duchu ho odložili na smetiště, když Emerson v roce 1984 náhle znovu rozkvetl a znovuzrodil se v IndyCars. Hrubší, domácí jízda v nejlepším severoamerickém seriálu v něm znovu probudila dávnou touhu řídit. V roce 1989 se stal šampionem i zde a získal první ze dvou vítězství v nejsvětější svatyni seriálu, Indianapolis. Plamenné peklo nehody v děsivé rychlosti však ukončilo jeho druhou kariéru, a to v Michiganu v roce 1996, v době, kdy ještě zdaleka neuvažoval o odchodu do důchodu kvůli svému věku.

Ve své autobiografii s výmluvným názvem Létání na zemi Fittipaldi sám vše vypráví - fascinující čtení. Na konci sedmého desetiletí je „Emmo“, sám několikanásobný dědeček a otec, stále pozoruhodně čilý, vlastně spíš mladistvý než čilý, udržuje se v kondici zdravou stravou a cílevědomou prací na sobě. Od havárie v Michiganu má páteř zaklíněnou titanovými šrouby a k dalšímu poškození došlo při pádu jeho mikroletadla do brazilské bažiny. Jeho šestiletý syn Luca musel kmitajícíma rukama zadržovat nenasytné supy, dokud nedorazila pomoc. A tak se i život Emersona Fittipaldiho stává metaforou: život je o přežití.